6. KONFERENCE ČAP

Kategorie:
Konference / Sympozia
Datum:
13.10.2017 08:00 - 17:00
Místo konání:
Emauzské opatství - Vyšehradská 320/49
Praha

Konference je naplněna, děkujeme za zájem.

Milí kolegové,

srdečně vás zveme na další konferenci České asociace pro psychoterapii. Po loňské velké konferenci se vracíme k jednodennímu formátu.

Inspirujeme se "čejenskými" konferencemi, které probíhají již několik let na Psychosomatické klinice v Praze. Čejenská konference nemá přednášející a publikum. Nejsou tu ti, kteří přinášejí poučení a ti, kteří mají být poučeni. Probíhá formou diskusních bloků - do kterých někdo - moderátor či moderátorská dvojice, přinese téma, které je formulováno spíše jako otázka či ambivalence. Ne "tohle jsem zjistil", ale "tohle jsem zažil a vyvolává to ve mně otázky, které s vámi chci sdílet". Výhodou je, když jsou volena taková témata, která zajímají ještě někoho jiného než moderátora. Moderátor, či moderátorská dvojice téma představí a formuluje své otázky či ambivalence. Následně probíhá diskuse jejímž cílem není nalézt správnou odpověď, ale uvažovat nad daným tématem, zmapovat šíři pohledů, ujasnit si svůj postoj a vnímat odlišnost postoje druhých.

Schéma diskusního bloku je: Úvod - krátké, nejvýše 15minutové sdělení - tohle mě zajímá, takhle o tom přemýšlím, tohle jsem si o tom přečetl, takovéto mám otázky, ambivalence. Následuje diskuse nad tématem, končí se shrnutím kudy diskuse šla, popsáním různosti pohledů.

Program

 

8:00 - 9:00       Registrace - Divadelní sál

9:00 – 9:30       Zahájení – Divadelní sál 

 

9:45 – 11:00     1. blok

Michaela Kokešová „Zahájení psychoterapie – co všechno je ve hře ...“

Olga Kunertová „Vztah diagnózy a psychoterapie“

Jirka Drahota „Potřebují se psychoterapeuti sdružovat nebo je to ztráta času?“

Věra Roubalová Kostlánová a Lukáš Radostný "Psychoterapeutická práce s kulturní odlišností u uprchlíků"

 

11:30 – 12:45   2. blok

Aleš Fürst „Zkušenosti s kombinací medikace a psychoterapie“

Miloš Mauer „Odkrývání informací v terapii“

Jan Kulhánek „Psychoterapeut na síti“

Marie Pečená a Tomáš Řiháček „Rozdíl mezi zdravotnickou a nezdravotnickou psychoterapií“

 

12:45 – 14:15   Pauza na oběd

 

14:15 – 15:30   3. blok

Věra Rašková a Zdeněk Macek „Sebezkušenost – Nezbytný základ nebo přežitá modla?“

Jaroslav Jirman „Člověk v psychoterapii jako bio-psycho-socio-spirituální bytost; co je to spirituální?“

Roman Pešek „Zátěže psychoterapeutovy a ochrana před vyhořením“

Lenka Thelma Pavlasová a Gaziza Lutseva „Terapeut/ka jako člen/ka virtuálního týmu"

 

16:00 – 17:30   4. blok

Jan Šikl „Supervize a sebeúcta“

Zlata Hálová a Ingrid Strobachová „Limity psychoterapie, kdy není psychoterapie vhodná, kdy já nejsem vhodný terapeut?“

Lukáš Králíček „S jakými etickými dilematy se setkáváme a co nás ovlivňuje při rozhodování v terapii“

Jiří Broža „Jaké potřeby má psychoterapeut a jak s nimi zachází?“

 

17:30 – 18:30   Závěrečné sdílení - Divadelní sál

 

Anotace

 

1. blok

Michaela Kokešová: „Zahájení terapie - co všechno je ve hře...“

Domlouvání kontraktu - ano či ne, plusy a mínusy, co všechno patří do úvodního kontraktu a jakou formou, písemná smlouva terapeut - klient, kdy terapie začíná, co o sobě terapeut sděluje vědomě, nevědomě, jaké informační kanály využívá, jaké informace o svém pracovním/soukromém zázemí sděluje, co o sobě terapeut říká prostředím pracovny, koho do terapie nepřijímám - důvody a zdůvodnění klientovi, důležitost prvního dojmu a prvních hypotéz, používat/nepoužívat diagnostické postupy nebo nechat proces volně plynout - vše důležité se dříve či později ukáže...

 

Olga Kunertová: „Vztah diagnózy a psychoterapie“

Odvozujete směr, kam psychoterapii s klientem vést od DSM či jiné diagnózy? Jsou psychoterapeuti, kteří si to jinak nedovedou představit a jiní, kteří takovým postupem pohrdají, žádnou diagnózu ke své práci nepotřebují a řídí se "pouze" aktuálními potřebami a preferencí klienta. Ke kterému táboru patříte vy? Nebo to máte ještě nějak jinak?

 

Jirka Drahota: "Potřebují se psychoterapeuti sdružovat nebo je to ztráta času?"

Potřebujeme se sdružovat nebo je to ztráta času? Potřebujeme smečku nebo jsou psychoterapeuti vlci samotáři s existenciální tragikou v tváři? Umí psychoterapeuti vytvořit lepší společnost než včelaři nebo podléháme jako všechny polis stejným zákonům frakcí, zájmů a bojů o moc? A jak vlastně vypadá živá odborná společnost?

Jsou ČPS nepřátelé a jak to vlastně celé vzniklo a kdo ví vlastně všechno nejlíp?

 

Věra Roubalová – Kostlánová a Lukáš Radostný: "Psychoterapeutická práce s kulturní odlišností u uprchlíků"

Jaké jsou potřeby klientů přicházejících z kulturně odlišného prostředí, máme něco společného? Bude ve prospěch klienta, uprchlíka, když mu nabídnu naše nazírání svobody, naše vnímání práv, náš individuální přístup? U současných uprchlíků cítím, že je hlavně mám respektovat a empaticky vnímat. Mohu s nimi mluvit o tom, jak bychom jejich problémy řešili my v Evropě. Ale mohu se od nich i něco přiučit?

 

2. blok

 

Aleš Fürst:: „Zkušenosti s kombinací medikace a psychoterapie“

Na toto téma se můžeme podívat mnoha způsoby. Můžeme teoreticky zkoumat potenciální výhody a nevýhody kombinace léků a psychoterapie. Můžeme sdílet zkušenost terapeuta, jehož klient/pacient užívá/dostává psychofarmaka. Už jenom jazyk, který použijeme, navozuje odlišné představy. Naše nastavení bude asi též výrazně formováno tím, zda sami medikaci předepisujeme či dokonce zda jsme s ní udělali osobní zkušenost. Co nám říkají naši pacienti o tom, jaké to je být léčeni kombinací? Pojďme si klást otázky, sdílet zkušenosti a hledat odpovědi...

Kombinovat nebo nekombinovat? Proč? Ovlivňuje medikace motivaci k psychoterapii? Ovlivňuje proces? Jak? Můžu poskytovat pacientovi psychoterapii a zároveň mu psát léky? Může medikace škodit? O co opíráme své názory a jak to může de/formovat naše chování k pacientovi? Komu patří rozhodnutí o event. kombinaci? Pracujeme v psychoterapii s dynamickými významy medikace resp. širšími přenosovými fenomeny ve vztahu pacient-předepisující lékař? Může reakce pacienta na léky včetně event. nežádoucích účinků nějak obohatit psychoterapeutický proces?

Spíše než usilovat o vyjasňování správných postupů se pokusíme čelit společně etickým dilematům.

 

Miloš Mauer: „Odkrývání infromací v terapii“

Mezi psychoterapeuty se traduje výrok, že pokud chceme získat podrobnou anamnézu pacienta při příjmu, můžeme ho tím ztratit, tedy nevznikne dost prostoru pro vytvoření vztahu a důvěry. Je tu ale dilema, informace také potřebujeme k rozvaze o povaze problému či diagnózy,  našeho dalšího přístupu, doporučení k jiným odborníkům apod.  Další komplikace je, že pokud máme opravdu podrobnou diagnózu, můžeme někdy přijít na povahu a příčinu problémů mnohem dříve, než je pacient nebo klient schopen takový náhled pojmout a nás to svádí udělat si názor předčasně a nebo to předčasně přímo pojmenovat. Můžeme také diskutovat o odkrývání informací v průběhu terapie, tam kde se sdělení pacient vyhýbá (nebo se nám to zdá), kdy je důležité je odkrýt a díky tomu skutečně mluvit o tom podstatném (v některých případech je to pak i úleva pro pacienta, i když se tomu původně vyhýbal) a kdy je důležité tuto obranu respektovat, protože není pacient na odkrytí připraven a nebo je to prostě příliš intimní (a taková obrana nemusí být neurotická). V návaznosti na svůj článek bych zmínil pojem „pornografická pravda“ – tj. příměr, kdy odryjeme a vidíme skoro všechno (a technik jak toho dosáhnout máme mnoho), ale v důsledku to nějakým způsobem narušuje důstojnost druhého člověka, jako kdyby byl svlečený a vlastně to nemusí být ku prospěchu.  Vidím to jako etické téma, které se týká respektu k autonomii pacienta nebo klienta.  Tyto úvahy jsem publikoval také v článku: Mauer, M.: Autonomie pacienta v psychoterapii z pohledu etiky.  Psychoterapie, roč. 6, 2012, č.2, str.82-91

 

Jan Kulhánek: „Psychoterapeut na síti“

Pojďme si povídat o psychoterapii a internetu, o tom, jak pro naši profesi může být internet velmi užitečný a zároveň jak nás mohou jeho služby zavézt „na scestí“. Řada začínajících i zavedených terapeutů využívá internetovou síť či přímo dnes tak populární sociální síť k sebeprezentaci – nabídce svých služeb, získávání klientů. Protože psychoterapie pracuje se vztahem, je podle mě situace odlišná od většiny jiných profesí, do hry vstupuje etika. Zejména pro starší generace kolegů jsou webové sítě často něčím odpudivým. Pojďme se pokusit odlišit předsudky a dobrý potenciál. 

 

Majka Pečená a Tomáš Řiháček: „Rozdíl mezi zdravotnickou a nezdravotnickou psychoterapií“

V diskuzi si položíme otázku: Čím se liší aplikace psychoterapeutických metod ve zdravotnictví a v jiných rezortech? Klade si v něčem odlišné cíle? Používá odlišné metody či postupy? Pracuje s jiným druhem potíží/témat/oblastí? S tím souvisí též základní konceptuální otázka: Je psychoterapie léčbou? A pokud ne, čím tedy? V rámci diskuze se budeme soustředit především na rovinu věcnou (tj. v čem se reálně liší činnost psychoterapeutů ve zdravotnictví a mimo něj), nikoli na rovinu legislativní a institucionální, jakkoli si uvědomujeme, že i ta je v kontextu současné debaty velmi podstatná.

 

3. blok

 

Věra Rašková, Zdeněk Macek: Sebezkušenost - Nezbytný základ nebo přežitá modla?

Věra Rašková: Jeden z nejstarších psychoterapeutických výcviků - padesátiletý SUR - od samého počátku staví na sebezkušenosti. Záměrně nechce v rámci výcviku příliš brzy "mísit" sebezkušenost s teorií. Jak intenzivní sebezkušenost a z toho nabytá sebereflexe ovlivňuje vlastní psychoterapeutickou práci? Překáží v něčem sebezkušenost? V čem jsou "nesebezkušenostní" výcviky jiné?
Zdeněk Macek: Psychoterapeutické výcviky jsou v rámci postgraduálního vzdělávání anomálií. Adepti psychoterapie studují 4-5 let jeden předmět "psychoterapeutický směr". Výcviky založené na sebezkušenosti navíc podle hesla "abys mohl dělat psychoterapii, projdi psychoterapií". Je sebezkušenost cílem nebo prostředkem k sebepoznání a k sebereflexi? Může sebezkušenost probíhat i jinak než v rámci skupinového či individuálního terapeutického sezení? Co může chybět našim absolventům, když tuto složku v systemickém výcviku nemají?

 

Jaroslav Jirman: „Člověk v psychoterapii jako bio-psycho-socio-spirituální bytost; co je to spirituální?“

K čemu jsme v psychoterapii pozorní, co nás zajímá, o co pečujeme, jsme-li u spirituality, která k člověku patří v jeho bio-psycho-socio-spirituální jednotě?
Jak souvisí spiritualita se zdravím a nemocí?

 

Mgr. Roman Pešek: "Zátěže psychoterapeutovy a ochrana před vyhořením"

Diskusní blok se věnuje rizikovým a ochranným faktorům, které souvisí se syndromem vyhoření u psychoterapeuta. Rizikové faktory se mohou nacházet a) v osobnosti psychoterapeuta (např. narušené bazální emoční potřeby v dětství a kompenzační chování v dospělosti, perfekcionismus, nepřiměřené nároky na sebe, nedostatek asertivních dovedností, např. odmítání), b) ve stylu práce a procesu vykonávané psychoterapie (např. počet klientů, délka a obsah pauz mezi klienty, zaměřování se v terapii pouze na cíl než na proces ve smyslu "tady a teď", nepřiměřená očekávání od klienta, přebírání zodpovědnosti za problémy klienta, nedodržování přiměřených profesionálních hranic, nereflektované přenosy a protipřenosy pomocí intervize nebo supervize), c) v pracovním prostředí (např. žádný nebo nedostatečně sdílející a podporující tým, absence průběžného vzdělávání) a d) v mimopracovním prostředí (např. absence chápajícího partnera, nedostatek přátel, zájmů, tělesné aktivity a jiných odpočinkových aktivit, momentální existenční problémy). Ochranné faktory v podobě psychohygienických způsobů myšlení a chování naopak vedou k udržení si profesionálního nasazení, zájmu o své klienty, a k radosti z prováděné psychoterapie a ze života.

 

Lenka Thelma Pavlasová a Gaziza Lutseva: „Terapeut/ka jako člen/ka virtuálního týmu“

Když jsme si přečetli téma, naší první asociací bylo: “Kdo potřebuje virtuální tým?Terapeut/ka na volné noze.” Z vlastní zkušenosti víme, že vlastní praxe přináší určitou časovou i tvůrčí svobodu, spolu s tím však i absenci týmu. Není od koho dostávat zpětnou vazbu, není s kým sdílet (alespoň ne bezprostředně), s kým se radit a komu se svěřit s pochybnostmi či naopak s radostí z dobře odvedené práce. Přitom sdílení je jednou z důležitých příležitostí profesního i osobního růstu. Schopnost reflektovat svou práci a zároveň mít možnost dostávat reflexe od kolegů (dalších odborníků) nabízí terapeutům/kám široké spektrum úhlů pohledu na to, jak pracuje a jakým směrem jde či může pokračovat. Avšak zajistit pro terapeuta/ku na volné noze (permanentní/periodickou) fyzickou přítomnost dalších kolegů a kolegyň není jednoduchá záležitost.

Moderní doba a její pokrok v podobě sociálních sítí či jiných virtuálních platforem (diskusní fora) přináší řešení - virtuální tým - skupinu dalších terapeutů se soukromou praxí, navzájem ctících pravidla mlčenlivosti, nehodnocení, nekritiky, navzájem podporujících a inspirujících. Terapeutů, pro které by podobná forma spolupráce/komunikace byla příležitostí se rozvíjet, získávat zkušenosti a nápady pro vlastní praxi, být “in”, sdílet a informovat, rozšířit okruh kontaktů, poskytnout svoji podporu, podělit se o své pochybnosti...

 

4.blok

Jan Šikl: „Supervize a sebeúcta“

Zkouším popsat psychoterapii a supervizi jako „dvoukomorový systém“ jednoho úsilí. V psychoterapii u klienta dochází k narušení sebekonceptu, sebeobrazu, sebeideálu,narcistické rovnováhy. Psychoterapie by byla bezzubá, kdyby se tak nedělo.Takový proces umožňuje pohyb a změnu. Obdobný proces se týká i psychoterapeuta při výkonu psychoterapie. I supervizi je možno vidět jako léčení a opravu narušené sebeúcty/sebeobrazu,narcistické rovnováhy /terapeuta – supervizanda. Jaká je to oprava? Jaká má být? Jak dělat takové léčení a neposilovat jen obrany? Má své charakteristiky, podobné psychoterapii. Supervize a psychoterapie jsou sestry.

 

Zlata Hálová a Ingrid Strobachová: „Limity psychoterapie, kdy není psychoterapie vhodná, kdy já nejsem vhodný terapeut?“ 

Úvod – navržení témat pro diskusi

Rámec:

1. základní

a) zadání, problém klienta

b) kvalifikace terapeuta

ad klient) věk, pohlaví, vzdělání, profese a postavení, situace rodinná,

finanční prostředí – zajištění, společensko-politické zaměření, ...???

ad terapeut) věk, pohlaví, terapeutické prostředí a čas (konzultace – terapie)

(přístup, oblečení??? )

2. rozmezí mezi poradenstvím a terapií

různé „školy terapie“ a přístup ke klientovi (víc formální a autoritativní, méně

formální a liberální)

3. mezioborové napětí, eklektické rozpětí terapie

4. klient většinou neví, co mu může pomoci, neorientuje se v množství

terapeutických škol a metod = etika terapeuta je také ve smyslu doporučení

jiné terapeutické metody = erudice terapeuta

vhodnost terapie, kterou terapeut disponuje, osobnost terapeuta, limity empatie

apod.,

5. Specifika státní a soukromé péče, výhody a limity těchto dvou možností péče

6.Alternativní přístupy ke psychice – striktní separace či prolínání ?

 

Lukáš Králíček: „S jakými etickými dilematy se setkáváme a co nás ovlivňuje při rozhodování v terapii“

Etika - žitá filosofie - volba dobrého? Co je dobré v psychoterapii? Jak se liší dobré v psychoterapii od dobrého v životě mimo ni? Vede nás znalost terapeutických metod k dobrému rozhodování? Co jsou hranice psychoterapeutického vztahu? Co je péče a starost o druhého v rámci psychoterapeutického vztahu? Jak zacházet s mocí psychoterapeutické role a autority? Jak s bezmocí? Co si můžeme dovolit v blízkosti terapeutického vztahu? Jak určuje naše péče život pacienta? Léčíme, pomáháme nebo manipulujeme?

Otázky, které nás provázejí při péči o naše pacienty. Pokusme se ve společném dialogu na ně odpovědět...

 

Jiří Broža: „Jaké potřeby má psychoterapeut a jak s nimi zachází?“

Lidská psychika je složitý systém vytvářející se postupně z příjemných, méně příjemných i vyloženě nepříjemných zkušeností. Aby psychoterapeut mohl dobře pracovat s touto složitou a u každého jinou strukturou, má vedle standardních lidských potřeb i potřeby, které mu umožňují dobře se cítit v pozici/roli psychoterapeuta a přinášet svým klientům/pacientům užitek.

Z mnoha vybírám ty, o kterých si myslím, že jsou primárně důležité a lze mezi ně řadit vzdělání, zvládání profesního „řemesla“, osobní stabilita, schopnost sebereflexe a víra v hodnotu svého počínání.

  

Cena

Do 30.6.2017 je cena 900 Kč, později 1.100 Kč, na místě 1.300 Kč.

Členové ČAP a studenti mají slevu 20%, moderátoři témat mají vstup zdarma. Na základě přihlášky Vám zašleme zálohovou fakturu.

_______________________________________

Navazující akce

 
 

Powered by iCagenda

Free Joomla! templates by AgeThemes