Stanovisko ČAP k článku „Psychoterapie a právo“

 

uveřejněnému v Časopise zdravotnického práva a bioetiky (č. 2/2017)


Vážení a milí kolegové,
k právnímu stanovisku Mgr. Aleny Hájkové, která pomáhá formulovat filozofická východiska naší společnosti, přibyl další právní text, který podporuje stanoviska našich oponentů z ČPS. Stejně jako naše společnost hledá právní interpretaci nejasného stavu, tak i ČPS může poskládat kameny mozaiky odlišným způsobem.
V obecnosti lze tuto diskusi jenom uvítat, neboť obě strany se shodují na tom, že přichází čas psychoterapii podrobněji právně vymezit.


Víme, že obdobný proces v některých státech Evropy již proběhl, v jiných kvasí. Výsledek je zatím nerozhodný, tuším 4:4. Nově otevřený legislativní proces v Německu směřuje k psychoterapii jako univerzitnímu vzdělání.

Můžeme tedy na toto dění na české scéně pohlížet jako na přirozený děj, na běžný kompetenční svár, který před lety proběhl mezi psychiatry a klinickými psychology, a který probíhá či proběhl ve všech formujících se oborech. Psychoterapie dospěla do stádia, kdy se potřebuje vymezit, projasnit, zpřehlednit.


Je to také dobrá zpráva. Být psychoterapeutem je něco, na čem nám záleží, a stojí za to bojovat. Psychoterapie dospěla do stádia, kdy se potřebuje vymezit, projasnit, zpřehlednit.
Osobně tuto dobu pokládám také za velkou příležitost. Nejasné hranice psychoterapie nás zahnaly do škol a směrů, stali jsme se psychoanalytiky, body terapeuty, gestaltterapeuty, systemickými terapeuty…… a ztratili jsme spojení s obecnou psychoterapií, spolupatřičnost k jedinečnému psychoterapeutickému paradigmatu, které přemýšlí a koná jinak než ta ostatní.

Jsem proto velmi rád – ať už bitka dopadne jakkoli – že s existencí ČAP vznikla platforma pro všechny směry, pro všechny jejich kvalifikované absolventy, kteří se chtějí přidat do proudu odpovědné, vzdělané a vzdělávající se, pravidelně supervidované komunity profesionálů, nabízející služby lidem v jejich těžkých časech.
 

Pro ty, kteří nemají energii probrodit se právnickým jazykem, se pokusím shrnout naše argumenty k preciznímu článku prof. Telce.

1. Neexistuje obecné zákonné vymezení psychoterapie. Odvozování obecné platnosti z úpravy dle vyhlášky jednoho ministerstva je jistě možné, ale bezpochyby existují i alternativní výklady. Do podrobení některého z takových výkladů soudnímu přezkumu, nelze žádný výklad bez dalšího odmítnout. Soud rozhoduje.

2. V některých členských státech EU (Rakousko, Finsko, Švédsko a Švýcarsko) existuje legislativní vymezení psychoterapie v podobě, které zastává ČAP. Z toho je zřejmé, že legislativní pojetí psychoterapie je výsledkem dohod/bojů/lobingu/kompromisů v odborné společnosti, který zákonodárce shrne do zákona.

  1. V naší zemi existuje více než padesátiletá tradice psychoterapeutického vzdělávání, které bylo otevřeno všem profesionálům v oblasti péče o duševní zdraví. Prošli jím tisíce kolegů. Psychoterapie nevznikla vyhláškou Ministerstva zdravotnictví.

    4. Naše konzultace na ministerstvu zdravotnictví ukazují, že výhrady k nezdravotnické psychoterapii nepocházejí od jejich stolů, ale od ČPS. Psychoterapie nebojuje se státem, ale sama se sebou. Zdravotnický zápal ČPS poněkud povadne, mají-li do psychoterapeutických kruhů přijmout jiné zdravotní pracovníky – adiktology.

    5. APA ve své studii nenalezla jediný výzkum, který by shledával rozdíly v kvalitě psychoterapie
    v závislosti na pregraduálním vzdělání.

    6. Psychiatrická společnost ústy svého výboru doporučila širší pojetí psychoterapie. (viz zápisy České psychiatrické společnosti JEP)

    7. Značná část akademiků, autorů učebnic o psychoterapii, podporuje širší než zdravotnické pojetí psychoterapie.(viz petice akademické obce)

    8. Je mimo veškerou pochybnost, že psychoterapie ve zdravotnictví je nejlépe právně ukotvena. Je mimo veškerou pochybnost, jak velké jsou zásluhy generace okolo Jaroslava Skály, která se angažovala v začlenění psychoterapie do hrazeného zdravotního pojištění. Tento stav nesmí být zpochybněn a naopak hrazená psychoterapie musí být ještě více dostupnější.
    To ovšem neznamená, že vybojované území má být obehnáno ostnatým drátem.
    To znamená, že je třeba nalézt v naší psychoterapeutické obci konsenzuální řešení o budoucnosti psychoterapie ve Freudově rodné hroudě…

    Za ČAP

Jiří Drahota, předseda

 

…..a  pro vytrvalé čtenáře celé oficiální stanovisko ČAP

ČAP s potěšením shledala, že závěry článku alespoň zčásti korespondují se stanoviskem ČAP, a to v tom bodě, že s ohledem na platnou legislativu lze výhradní užití profesního označení „psychoterapeut“ a označení výkonu činnosti psychoterapeuta jako „psychoterapie“ pouze pro oblast zdravotnictví dovodit jen nepřímo. Ve výsledku tedy jejich širšímu užití reálně nebrání žádný obecně závazný právní předpis[1]


V obecné rovině pak ČAP souhlasí i se závěrem (a setrvává tak na dlouhodobě prezentovaném stanovisku), že je třeba upravit podmínky výkonu psychoterapie v ČR, protože tato úprava chybí a stávající stav je nežádoucí. Zároveň ale zastává názor, že právní úpravu ani dočasně nelze dovozovat extenzivním výkladem předpisů platných pro oblast zdravotnictví.


ČAP proto nesdílí názor, že pojmy „psychoterapeut“ a „psychoterapie“ jsou zcela vyhrazeny k užití v resortu zdravotnictví proto, že jinde než v předpisech upravujících tuto oblast nejsou užity. Tento stav nelze považovat za důkaz toho, že jinde tyto pojmy nemají být užívány, když jde zřejmě jen o důsledek toho, že jinde než v resortu zdravotnictví zatím nebyl výkon činnosti psychoterapeuta upraven.

Exklusivita užívání těchto dvou pojmů kvalitu poskytovaných služeb a bezpečí pacientů sama o sobě nezajistí a ve vztahu k laické veřejnosti by takové opatření mohlo snížit kredit všech, kdo psychoterapii mimo oblast zdravotnictví vykonávají. K ustavení práva na užívání těchto pojmů jen některé skupině psychoterapeutů tedy ČAP nevidí ospravedlnitelný důvod, když by tím mohla utrpět velká část odborné veřejnosti, aniž by to bylo nezbytné.

Pokud je problém v tom, že pojmy jsou uvedeny v úhradové vyhlášce pojišťoven a jejich užívání v širší míře (k němuž zvětšující se počet psychoterapeutů v ČR zřejmě vede) hrozí vznikem nejasností a omylů při vyplácení náhrad zdravotnických výkonů, jeví se ČAP jako možné (a vhodnější) řešení zpřesnění textu vyhlášky. Místo omezování možnosti užití obecně uznávaného profesního označení, které je veřejností zaužívané a vnímané šířeji, než užití ve vyhlášce předpokládá...


Rovněž s dalšími závěry článku a některými úvahami v něm uvedenými se ČAP nemůže ztotožnit. ČAP nesouhlasí s názorem, že právní předpisy upravující poskytování zdravotních služeb (zejména ty prováděcí – vyhlášky a pokyny Ministerstva zdravotnictví) mohou zároveň vymezovat mantinely výkonu psychoterapie i mimo oblast zdravotnictví prostě tím, že stanoví pravidla pro její výkon ve zdravotnictví.

Přes všechny indicie, uvedené v článku ve prospěch tohoto výkladu (např. absence jiné právní úpravy podmínek výkonu psychoterapie, prospěch a ochrana člověka jako pacienta – spotřebitele) podle našeho názoru nezbývá než respektovat fakt, že působnost veškerých citovaných „zdravotnických“ předpisů je omezena na oblast poskytování zdravotních služeb, a jsou tedy a priori aplikovatelné pouze v této oblasti. Jejich působnost nelze bez dalšího rozšiřovat výkladem na působnost obecnou, tj. i mimo oblast poskytování zdravotních služeb.

Zastáváme názor, že těmito předpisy vymezuje stát podmínky pro výkon činnosti těch subjektů, které chtějí být součástí resortu zdravotnictví (jako prostředku, jímž stát plní vůči svým občanům svůj závazek umožnit jim realizaci práva na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod – tj. zákon č. 2/1993 Sb.). Nemůže ale jejich prostřednictvím účinně stanovit podmínky pro výkon činnosti subjektům, které součástí resortu zdravotnictví nejsou, nechtějí být a ani netvrdí, že by mohly být zkrátka proto, že se na ně tyto předpisy nemohou přímo vztahovat.

Ztotožnit se s tvrzením, že právní úpravou obsaženou v předpisech platných pro oblast zdravotnictví, je vyloučeno dělat určitou činnost mimo tuto oblast jen proto, že tato činnost je v předpisech zmíněna, nepovažujeme za možné. Takový výklad totiž vlastně uměle nahrazuje chybějící obecně platný zákaz činnosti psychoterapeuta mimo oblast zdravotnictví, který fakticky žádným obecně závazným právním předpisem v ČR není vysloven, a tedy neexistuje.


Neexistenci jiné právní úpravy výkonu psychoterapie než v oblasti zdravotnictví nelze podle ČAP považovat za výraz vůle zákonodárce podřadit výkon psychoterapie pod tuto oblast. Mnohem pravděpodobněji jde jen o důsledek toho, že psychoterapie dosud nebyla pro zákonodárce natolik zajímavým tématem, aby došlo k vytvoření její komplexní legislativní úpravy.

Ustanovení platných prováděcích předpisů v oblasti zdravotnictví jsou tedy ve skutečnosti maximálním možným výsledkem dosavadního legislativního úsilí o zakotvení psychoterapie v právním řádu ČR, kterého se kdy podařilo dosáhnout a ne známkou toho, že jinde a jinak nelze na výkon psychoterapie ani pomyslet. Těmto ustanovením by neměl být přikládán větší význam, než skutečně mají.


ČAP pak rozhodně nesouhlasí byť i s náznakem toho, že stávající legislativní stav je neměnný a konečný. Probíhající diskuze budiž toho jasným důkazem. Psychoterapie si může v právním řádu ČR vydobýt své místo. Je však třeba zdůraznit, že záleží na odborné psychoterapeutické veřejnosti, jaké místo to nakonec bude.

S ohledem na fakt, že není vůle postupovat zcela jednoznačně v zájmu všech psychoterapeutů ve všech resortech najednou, možnosti nalezení podpory mezi zákonodárci pro konkrétní vizi se zužují, ale stále jsou. Psychoterapie existuje nezávisle, mimo rámec všech zdravotnických předpisů a ČAP se nechce bez dalšího spokojit s tím, že by do budoucna měla být vyhrazena resortu zdravotnictví jen proto, že se v minulosti její širší legislativní zakotvení nepodařilo prosadit.



za výbor České asociace pro psychoterapii
PhDr. Jiří Drahota, předseda

Free Joomla! templates by AgeThemes