Příběh české psychoterapie 1989 - 2019

7. konference ČAP | Praha, 11. - 13. dubna 2019

 

Vážení a milí kolegové,

další, již 7. konference ČAP, je za námi a my budeme rádi, když nám níže na stránce napíšete, jaký příběh to pro vás byl. Děkujeme!

Zdeněk Macek, za organizátory konference

 

Komentáře   

#1 Štefan Schwarc 2019-04-15 07:21
Bylo to krásné. Vonělo to osobnostmi. Konfliktně nekonfliktní, tolerantně hatovací. A událo se to. Chyběl mi čas pro dotazy z davu. Nějak jak to začali staré páky tak pak se to mladším pakám hůře bralo. Co se mi nelíbila je hejtovací přesudečná a ostudná forma post itů na stěně. Co se mi líbilo je laskavá forma ceremoniálů.. jako šálky, metafory, předávání cen, a posílání hrníčků s přáním. Chci vám poděkovat za tuhle formu. Pane Drahoto to bylo opravdu dechberoucí jak jste to moderoval. Pane Matuško děkuji za ten nápad přivést tuhle multižánrovou konferenci sem. Škoda, že Vás tak nezdvořile ta pani utla. Asi to byla jedna ze starých pák a tak se nedověděla, kdo jste a jak to ve Vás uzrálo. Děkuji moc, knihu Umění psychoterapie si teď jdu díky tomu přečíst. Další konference, mládí, novinky, šmrnc, nevědecké, ještě neověřené, inspirativní, ženské šup sem s tím...Díky
Citovat
#2 Míša Szabó 2019-04-15 16:41
Vážená a milá ČAPko, ještě stále jsem plná dojmů, nápadů, myšlenek a užívám si to, hýčkám a nechce se mi z té nálady. Možná jsem tedy neobjektivní a nekritická. Ale...Byl to třídenní svátek a domů jsem si odvezla sváteční náladu, chuť se dál učit, naslouchat a být pokorná k životům klientů, pěstovat si profesionalitu, všechna úcta bardům naší profese.. ještě, že Vás můžu číst a potkávat a učit se od Vás. Odvezla jsem si poselství nechvátat, nespěchat, zrát, kultivovat sama sebe v supervizi i vlastním sebepoznání. Zaznamenala jsem si spoustu slov, vět a tučně teď koukám na větu z pódia " terapeut může dovézt klienta jen tam, kam došel sám". Milá ČAPko, organizace byla báječná, splavná, milá a chutná, nápady originální, inspirující a mělo to šmrnc. Velké díky a brzy na viděnou! Míša Szabó
Citovat
#3 Martin Mizur 2019-04-15 17:12
Pohled "zpět" a "napříč" byl inspirativní. Přestože jistě nebylo v počátcích vše tak ideální, jak je to viděno dnes, ale nadšení, tvořivost a obrovská energie je cítit i po těch letech. Bylo by skvělé, kdyby se do české psychoterapie podařilo vrátit tohoto tvůrčího ducha, který jako vertikální osa, zdá se, chybí.
P.S. Přimlouvám se za brzké zveřejnění "powerpointů" jednotlivých přednášejících.
Citovat
#4 Kateřina Vávrová 2019-04-15 18:19
Vážení a milí,
na co budu vzpomínat za pět let? Na atmosféru přijetí, hravosti, tolerance, na chvíle, které mne dojímaly - to když staří a zkušení mluvili o svém nitru a nebáli se a přece báli, aby slovem neutnuli moudivláčka. A pak to byla ta chvíle, kdy v příběhu terapeut směl plakat za toho, kdo se nemá rád. Znám ty chvíle... A zrovna dnes jsem dýchala při sezení, aby se ten druhý mohl nadechnout. Bylo to díky Gestalt insipraci, neznala jsem to, ale tolik to dnes pomohlo. Když se dech tajil a příběh nemohl ven, beze slov jsme dýchali, aby nakonec vyšel. Za to díky. Za tu naději, že třeba se to někdy povede a pomůžeme (i já pomůžu). Děkuji, ráda se budu vracet.
Citovat
#5 Klára Brázdová 2019-04-15 19:06
Chci Vám vyseknout poklonu. Je na vás, na týmu ČAPu znát, že jste dobrý tým, promítlo se to do atmosféry konference. Pro mě osobně konference byla o ztrátě velké části předsudků vůči jiným pt směrům a atmosféra konference byla tmelící - poznej, jak přemýšlí tvůj kolega/yně, nebuď namyšlený/á v tom svém a inspiruj se. Uvítala bych více příspěvků od žen a mladších kolegů - zajímalo by mě, kdyby se na konferenci potkali lektoři a frekventanti v psychoterapeutické praxi jednotlivých výcviků. Děkuju za Vaši práci!
Citovat
#6 Jana Lavická 2019-04-16 09:09
Moc moc děkuji všem organizátorům a i účastníkům za milou a přátelskou atmosféru. Ostatně na akcích ČAP je taková vždy. Zážitkem pro mě bylo, jak se navzájem všichni, byť z různých směrů, můžeme obohatit. A teď mě napadá, že vlastně stejně pocházíme z jedné líhně SURu.
Citovat
#7 Ivana Šindlerová 2019-04-16 09:59
Za pět let budu pít kávu ze svého šálku, který jsem si vybrala/nevybrala a budu vzpomínat na atmosféru, která mi připomněla výcvikové časy. Vzpomenu si na svůj pocit, že každý terapeutický směr si žádá jistý typ osobnosti na škále dominantní - nedirektivní. Zůstane mi dobrý pocit, z koncepce konference a diverzity nejen terapeutických směrů ale právě i způsobů přednášek, výběru dalších hostů. Neopomenu jistý pocit naděje, že i v tom našem rybníčku se snad stojaté vody pohnou a konečně bude jasno, kdo je kdo. Tedy podtrženo a sečteno. Zůstane ve mně mnoho pozitivních pocitů, dojmů, myšlenek a inspirací. Velice děkuji a ráda se zapojím do organizace konferencí příštích.
Citovat
#8 Ivana Dvořáková 2019-04-16 11:55
Takto vedená a vyvedená konference je šalek mé kávy. Laskavě a přívětivě vedená, přitom nepostrádala profesionalitu, dynamiku a v neposlední řadě i nápady, které celou akci oživily (myšlenka “mého šálku kávy”, jeden obal na vodu, forma disputací, vzkazovníky...). Oceňuji i různorodost občerstvení během přestávek! A doufám, že za pět let si budu říkat, že takových konferencí, jakou tenkrát v dubnu 2019 připravila ČAPka, už jsem zažila spoustu.
Citovat
#9 Tom Mertin 2019-04-16 21:02
Díky za skvěle zorganizovanou konferenci, zvolený styl (lokalita, catering, struktura programu) mi naprosto sedl a byl velice naprosto profesionální. Maličkosti typu podbarvení přednášek zvukem padajících (a občas tříštících se) láhví mně byly sympatické. Budu také rád za powerpointy přednášejících, bylo by fajn z toho udělat pravidlo, že se zveřejňují v průběhu/po skončení příspěvku - největší chuť se k prezentaci vrátit mám vždycky stejný nebo následující den.
Jinak mě konference silně podpořila v chuti zapojit se do aktivit ČAP, EAP i dalších akcí, které budou podporovat dialog mezi psychoterapeuty i jednotlivými směry (ačkoli to mnohdy určitě bude pichlavé).
Citovat
#10 Klára Dudková 2019-04-16 22:26
Děkuji za velmi příjemnou atmosféru konference. I když nás bylo okolo 300 cítila jsem z Vašeho přístupu laskavost, chuť, pohodu, nadšení a otevřenost. Téma mi pomohlo ujasnit si směry a s nimi spojená jména. Líbilo by se mi zapojit i ostatní ne příliš klasické psychoterapeutické směry (sama jeden zastávám:-)). Možná téma pro příští konferenci a možná by se tak objevily i ženy v rolích speakerů:-). Rozhodně nezapomenu na sdílení životního příběhu Jitky Vodňanské (velmi mne motivovalo) a údiv v obličejích zúčastněných, když jsme si posílali šálky za doprovodu Lou Reeda a jeho Perfect Day. Šálky úžasný nápad. Děkuji a těším se na další setkání.
Citovat
#11 Helena Šašková 2019-04-17 11:42
Moc hezká konference. Cítím se obohacena mnoha inspirativními setkáními, využila jsem příležitosti popít z mnoha šálků. Děkuji i za referát prezidenta EAP o politice a politických krocích, které jsou asi nepopulární v kontextu dosavadního svobodného pojetí. Ale uvědomuji si nezbytnost opatření dopomáhajících vymezení hranic psychoterapie. Mrzely mě haty některých kolegů, dávám přednost konstruktivní kritice. Nezapomenu, že K. Balcar má v hlavě myš Lenku, vtip o Rogersovi, na pragmatismus behavioristů a jejich pevnou víru ve výsledky výzkumu, na jazzové pohlazení na pátečním večírku, na poetičnost J. Drahoty. Zůstávám zvědavá na příspěvek F. Matušky a vděčná I. Úlehlovi a Z. Mackovi, že mi kdysi otevřeli dveře k psychoterapii.
Citovat
#12 Veronika Čermáková 2019-04-17 13:41
Skvělé mi přišlo, že tuhle konferenci ČAPka uspořádala! A také její spojovací téma i forma (v době rozštěpeného pole psychoterapie u nás). Přispěl k tomu výběr a řazení témat i nádherné tvořivé rituály, ve kterých byla úcta k zasloužilým i mladým, k novému i k tradici, k hodnotám, k rozličnosti pohledů a přístupů, ke společenství, k planetě...Trochu nešťastné mi přišlo časování posledního bloku, vystoupení Dr. Matušky nebylo ani v programu, i když by bylo důležité vyslechnout si úvahy inspirátora konference. Ale času na, pro mě osobně nejdůležitější téma, "Jak dál v psychoterapii"ubývalo. Jinak mi přišlo organizační zvládnutí skvělé. Někteří protagonisté udělali své PT škole skvělou službu, jiní horší. Přišlo mi škoda, že ne všichni řečníci se drželi otázek, vypadlo tak mnohdy téma příležitostí a rizik jednotlivých směrů, či jejich možné spolupráce. Vadilo mi znehodnocování a výsměch (KBT i psychoanalýze), který byl podle mě nesen jinými motivy než dobrou znalostí těchto směrů. Děkuji!
Citovat
#13 Alexandra Hrouzková 2019-04-18 14:17
1) Co bylo dobré a co můžeme příště udělat lépe? Za dobré považuji všechny kroky a slova vedoucí ke „stmelování“ v rámci oboru psychoterapie v celé šíři. Příště méně minulosti, více přítomnosti a budoucnosti. Stáří naředit mládím, muže naředit ženami, starší terapeutické metody naředit mladšími – inspirace v zahraničí.
2) Čeho bylo moc a co Vám naopak chybělo? Ráda bych od přednášejících slyšela, jak a kde vidí budoucnost psychoterapie a jak si představují, že je možné obor vyvíjet a kultivovat v souladu s turbulentním společenským vývojem – internet, snížení vlivu autorit..
3) Na co si vzpomenete ještě za 5 let? Na posílání keramických šálků s kamínky v kruhu v závěru konference.
Citovat
#14 G. Kokešová Kleinová 2019-04-22 20:49
Bylo dobré, že se takto pojatá konference vůbec konala. Příště by mohly být v širším měřítku zastoupeny ženy a mladší představitelé nejrůznějších terapeutických směrů. Prezentace prezidenta EAP by si zasloužila kvalitnější překlad (Slečna překladatelka zřejmě nerozuměla problematice a některé její překlady tak byly nepřesné.) a dostatečný prostor pro následnou diskusi. Na mne bylo moc vzpomínání a až na výjimky jsem postrádala informace o využití psychoterapie u dětí a dospívajících. Doufám, že si za 5 let budu stále pamatovat základní informace z vynikající přednášky Doc. Balcara. Za 50 let si budu matně vybavovat jen rituál s šálky, ale bude to milá vzpomínka. Díky za celou konferenci.
Citovat
#15 Markéta Rozsívalová 2019-04-23 19:55
Dobré bylo to, že se toto setkání vůbec uskutečnilo, díky skvělé organizaci nadšených lidí. Přineslo mi možnost potkat se s kolegy, které jsem dlouho neviděla a prohodit pár milých slov. Vzpomínání pamětníků a zkušených mě dojímalo, zároveň vyvolávalo posvátnou úctu a to mi trochu bránilo se zapojit. Potřebovala bych tedy více času na diskusi z publika. Byla jsem moc ráda za příspěvek Tomáše Řiháčka. Trochu mě nepříjemně zaskočil závěr, kdy byl necitlivě přerušen pan Matuška, ačkoli chápu, že bylo málo času a asi většinu z nás zajímalo, jak bude vypadat budoucnost české psychoterapie.
Za 5 let bych si pořád chtěla pamatovat přátelskou atmosféru a touhu vytvořit se svými vrstevníky nové "ostrůvky pozitivní deviace". Také si vzpomenu při pití ze svého šálku, že je dobré nelpět na svém chtění, pak může přijít i něco lepšího:) Děkuji.
Citovat

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit