Příběh české psychoterapie 1989 - 2019

Vážená a milá ČAPko, ještě stále jsem plná dojmů, nápadů, myšlenek a užívám si to, hýčkám a nechce se mi z té nálady. Možná jsem tedy neobjektivní a nekritická. Ale...Byl to třídenní svátek a domů jsem si odvezla sváteční náladu, chuť se dál učit, naslouchat a být pokorná k životům klientů, pěstovat si profesionalitu, všechna úcta bardům naší profese.. ještě, že Vás můžu číst a potkávat a učit se od Vás. Odvezla jsem si poselství nechvátat, nespěchat, zrát, kultivovat sama sebe v supervizi i vlastním sebepoznání. Zaznamenala jsem si spoustu slov, vět a tučně teď koukám na větu z pódia " terapeut může dovézt klienta jen tam, kam došel sám". Milá ČAPko, organizace byla báječná, splavná, milá a chutná, nápady originální, inspirující a mělo to šmrnc. Velké díky a brzy na viděnou! Míša Szabó

Vážení a milí,
na co budu vzpomínat za pět let? Na atmosféru přijetí, hravosti, tolerance, na chvíle, které mne dojímaly - to když staří a zkušení mluvili o svém nitru a nebáli se a přece báli, aby slovem neutnuli moudivláčka. A pak to byla ta chvíle, kdy v příběhu terapeut směl plakat za toho, kdo se nemá rád. Znám ty chvíle... A zrovna dnes jsem dýchala při sezení, aby se ten druhý mohl nadechnout. Bylo to díky Gestalt insipraci, neznala jsem to, ale tolik to dnes pomohlo. Když se dech tajil a příběh nemohl ven, beze slov jsme dýchali, aby nakonec vyšel. Za to díky. Za tu naději, že třeba se to někdy povede a pomůžeme (i já pomůžu). Děkuji, ráda se budu vracet.

Moc moc děkuji všem organizátorům a i účastníkům za milou a přátelskou atmosféru. Ostatně na akcích ČAP je taková vždy. Zážitkem pro mě bylo, jak se navzájem všichni, byť z různých směrů, můžeme obohatit. A teď mě napadá, že vlastně stejně pocházíme z jedné líhně SURu.

Takto vedená a vyvedená konference je šalek mé kávy. Laskavě a přívětivě vedená, přitom nepostrádala profesionalitu, dynamiku a v neposlední řadě i nápady, které celou akci oživily (myšlenka “mého šálku kávy”, jeden obal na vodu, forma disputací, vzkazovníky...). Oceňuji i různorodost občerstvení během přestávek! A doufám, že za pět let si budu říkat, že takových konferencí, jakou tenkrát v dubnu 2019 připravila ČAPka, už jsem zažila spoustu.

Děkuji za velmi příjemnou atmosféru konference. I když nás bylo okolo 300 cítila jsem z Vašeho přístupu laskavost, chuť, pohodu, nadšení a otevřenost. Téma mi pomohlo ujasnit si směry a s nimi spojená jména. Líbilo by se mi zapojit i ostatní ne příliš klasické psychoterapeutické směry (sama jeden zastávám:-)). Možná téma pro příští konferenci a možná by se tak objevily i ženy v rolích speakerů:-). Rozhodně nezapomenu na sdílení životního příběhu Jitky Vodňanské (velmi mne motivovalo) a údiv v obličejích zúčastněných, když jsme si posílali šálky za doprovodu Lou Reeda a jeho Perfect Day. Šálky úžasný nápad. Děkuji a těším se na další setkání.

Skvělé mi přišlo, že tuhle konferenci ČAPka uspořádala! A také její spojovací téma i forma (v době rozštěpeného pole psychoterapie u nás). Přispěl k tomu výběr a řazení témat i nádherné tvořivé rituály, ve kterých byla úcta k zasloužilým i mladým, k novému i k tradici, k hodnotám, k rozličnosti pohledů a přístupů, ke společenství, k planetě...Trochu nešťastné mi přišlo časování posledního bloku, vystoupení Dr. Matušky nebylo ani v programu, i když by bylo důležité vyslechnout si úvahy inspirátora konference. Ale času na, pro mě osobně nejdůležitější téma, "Jak dál v psychoterapii"ubývalo. Jinak mi přišlo organizační zvládnutí skvělé. Někteří protagonisté udělali své PT škole skvělou službu, jiní horší. Přišlo mi škoda, že ne všichni řečníci se drželi otázek, vypadlo tak mnohdy téma příležitostí a rizik jednotlivých směrů, či jejich možné spolupráce. Vadilo mi znehodnocování a výsměch (KBT i psychoanalýze), který byl podle mě nesen jinými motivy než dobrou znalostí těchto směrů. Děkuji!