Působí na Pražské vysoké škole psychosociálních studií, kde vyučuje předměty zaměřené na psychoterapii, psychologii osobnosti, psychofyziologii a psychosomatiku. Je autorem či spoluautorem monografií a výzkumných studií z oblastí psychologie osobnosti, psychoterapie a rodinné terapie, psychosomatiky a psychologické diagnostiky.

Jeho profesní záběr je široký. Mimo jiné se podílel na přípravě vrcholových sportovců, pracoval s ohroženou mládeží a pomáhal se resocializovat odsouzeným recidivistům. V psychoterapii inklinuje zejména k logoterapii, zabývá se i Gestalt terapií.

Je autorem a spoluautorem řady publikací včetně Úvodu do studia psychologie osobnosti či Dětské psychoterapie. Působí jako překladatel odborných textů z angličtiny, francouzštiny, ruštiny a němčiny do českého jazyka.

PhDr. LUDMILA TRAPKOVÁ

Ludmila Trapková (*1949) je dětskou klinickou psycholožkou, psychoterapeutkou a rodinnou terapeutkou působící v Praze a Liberci ve Středisku komplexní terapie. Je členkou Společnosti psychosomatické medicíny, Psychiatrické společnosti a ČPtS ČLS JEP, SOFT, AKP, ČIS, mimořádnou členkou ČSPAP.

MUDr. VLADISLAV CHVÁLA

MUDr. Vladislav Chvála (*1952) je lékařem, gynekologem a porodníkem, sexuologem, psychoterapeutem, rodinným terapeutem a psychosomatikem. Založil a dosud vede Středisko komplexní terapie psychosomatických poruch v Liberci. Zasloužil se o etablování psychosomatiky do prostředí českého zdravotnictví. Je zakladatelem a prvním předsedou Společnosti psychosomatické medicíny ČLS JEP.

Ing. VĚRA ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ

Věra Roubalová Kostlánová (*1947) se narodila v Praze v židovské rodině. Vzhledem k represím, kterým její rodina čelila, se nemohla věnovat humanitnímu studiu a stala se strojní inženýrkou.

S manželem Pavlem Roubalem podepsali v roce 1977 Chartu 77 a podporovali disent. Jejich rodina byla pod neustálým dohledem Státní bezpečnosti, několikrát vyslýchána a pronásledována. Tyto životní zkušenosti formovaly její smysl pro spravedlnost, odhodlání čelit nesvobodě a pomoc potřebným.

PhDr. YVONNA LUCKÁ

Yvonna Lucká (*1950) ve své více než třicetileté psychoterapeutické praxi využívá prvky z mnoha absolvovaných výcviků – v psychoanalýze, biosyntéze, Pesso Boyden psychomotorické psychoterapii, rodinné terapii, SUR či integrativní práci s tělem.

Jako psychoterapeutka se věnuje především klientům a klientkám s problematikou traumatu a posttraumatu a též těm s atypickou problematikou. Využívá tak zkušenosti z téměř desetileté práce v krizovém centru RIAPS, kde působila v různých rolích.

Od roku 2014 aktivně působí v Sociální klinice, jejímž posláním je poskytovat kvalitní terapeutické služby lidem, kteří se nacházejí v náročné životní situaci a nemohou si tyto služby dovolit hradit.

DARJA KOCÁBOVÁ

Darja Kocábová (7.1.1931-3.3.2023) vystudovala psychologii vystudovala v 50.letech 20.století. Jako manželka faráře do svého prvního zaměstnání musela nastoupit do zvláštního dětského domova v Hodkově u Zbraslavi, kde pracovala s těžce deprivovanými dětmi. Na konci 60.let se díky zkušenosti ze zahraničí angažovala při zakládání SOS vesniček. Její idea byla, aby v dětské skupině působil muž a žena jako rodičovský pár. Od této myšlenky bylo nakonec ustoupeno.

V roce 1973 musela definitivně jako ideologicky nepřizpůsobivá opustit své zaměstnání na psychiatrické ambulanci. Bylo ji umožněno nastoupit v psychiatrické léčebně v Kosmonosích na uzavřené mužské oddělení, kde dle představitelů tehdejšího režimu „už nemohla nic zkazit“. Setkala se s těžce chronicky nemocnými pacienty a prosadila možnost skupinové psychoterapie s těmito pacienty. U těchto pacientů začala používat i další neverbální techniky. Po roce 1977, kdy její manžel podepsal Chartu 77, byla ještě přísněji sledována a pronásledována komunistickým režimem.

V polovině osmdesátých let se stala průkopnicí arteterapeutických metod a později byla Darja Kocábová pověřena MUDr. Jaroslavem Skálou založit v rámci Lékařské společnosti J. E. Purkyně pod psychoterapeutickou sekcí subsekci arteterapie. Za jejího působení vzniká první arteterapeutická výcviková skupina. Po revoluci stojí u vzniku České arteterapeutické asociace.

Její technikou se stala práce s Kameny. K tomu do prvního sborníku České arteterapeutické asociace v roce 2000 napsala: Lidské bytosti jsou omezeny zrozením (nebo počátkem) a smrtí. Kámen naopak představuje pravěkou archetypální substanci, jejíž počátek i konec jsou našim očím skryty a daleko přesahují čas vyměřený jednomu člověku. Kámen je částice nádherné vesmírné hmoty, která je oporou pro naše kroky kdekoliv na světě. Promlouvá k citlivé lidské bytosti beze slov...

V roce 1997 vydala knihu Zpráva odjinud, kde esejisticky zpracovává své záznamy a korespondenci s dlouholetým pacientem o hranicí mezi duševní rovnováhou a nemocí.

V knize vydané v roce 2004 Třikrát a dost nahlíží k základům a smyslu lidské existence a otevřeně vydává svědectví z celoživotního úsilí psychoterapeutky, ale i partnerky evangelického faráře a matky dvou nadaných dětí.

A v roce 2010 vychází její texty reflektující psychoterapeutickou a arteterapeutickou práci „V tichu“.

Darja Kocábová zemřela v březnu roku 2023. Cena Drahokam české psychoterapie je jí udělena in memoriam.

PhDr. ZDENĚK RIEGER

Zdeněk Rieger (26.11.1947 – 10.2.2023) byl český psychoterapeut, manželský a rodinný poradce, krizový intervent, lektor, spisovatel a básník. Vystudoval psychologii na Filosofické fakultě UK a v roce 1977 dokončil doktorské studium v oboru pedagogická psychologie. Poté absolvoval postgraduální studium „Manželské a rodinné poradenství“ a v roce 1993 „Speciální průpravu na úseku činnosti technické spolupráce v psychoterapii“

Zdeněk Rieger prošel mnoha psychoterapeutickými výcviky – komunitní výcvik ve skupinové psychoterapii u Jaroslava Skály, Techniky hypnózy a autogenního tréninku u Stanislava Kratochvíla, vedení bálintovských skupin, výcvik ve skupinové psychoterapie u Kamila Kaliny a Heleny Klímové, výcvik v systemické terapii u Kurta Ludewiga a mnoho dalších.

Byl členem České psychoterapeutické společnosti, Společnosti rodinných a systemických terapeutů, Institutu pro integrativní psychoterapii a psychologické poradenství v Olomouci, působil v redakční radě časopisu Psychoterapie a Bulletinu Soft Forum.

Pracovně působil jako spoluzakladatel v manželských a rodinných poradnách, v Hutnickém institutu v Ostravě jako garant oboru pedagogika a psychologie, na psychiatrické klinice v Praze, jako spoluzakladatel v krizovém centru Riaps, na psychosomatické klinice na Praze 6, ve Středisku pro děti a mládež při dětském diagnostickém ústavu a ve Středisku sdílení v Mělníce.

doc. MUDr. VÁCLAV MIKOTA, CSc.

Václav Mikota (4.12.1944 – 3.9.2018) byl lékař a psychoterapeut.

Zastával pozici prezidenta České psychoanalytické společnosti, zde působil jako supervizor a výcvikový analytik. Byl lektorem České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii a Brněnského institutu psychoterapie, výcvikový terapeutem Rafael Institutu, šéfredaktorem Revue pro psychoanalytickou psychoterapii a psychoanalýzu, vedl subkatedru psychoterapie na IPVZ.

Před revolucí působil ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Plzni. Po revoluci přijal místo přednosty Psychiatrické kliniky ve Fakultní nemocnici v Plzni.

Vychoval mnoho generací psychoanalytiků a psychoanalytických psychoterapeutů. Svým odborným psychoanalytickým a zároveň lidsky srozumitelným projevem plným humoru dokázal zaujmout mnoho kolegů a studentů napříč psychoterapeutickými směry. 

Centrum pro výzkum psychoterapie Katedry psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy university

Centrum pro výzkum psychoterapie bylo založeno v roce 2012. Klade si za cíl realizaci a podporu výzkumných projektů v oblasti psychoterapie a implementaci výsledků výzkumu do každodenní praxe.

Namátkou vyberme některé z realizovaných výzkumných projektů: Psychoterapie v psychosomatice, Vedlejší účinky psychoterapie, Metodologie případových studií, Výcvik a vývoj psychoterapeutů, Adaptace zahraničních nástrojů, Prožívání psychoterapeutů.

prof. PhDr. STANISLAV KRATOCHVÍL, CSc.

Stanislav Kratochvíl (narozen 25.8.1932) je klinický psycholog a psychoterapeut.

Po studiích v roce 1958 nastoupil do Psychiatrické nemocnice v Kroměříži, kde se na počátku 70. let 20. století zasloužil o otevření psychoterapeutického oddělení, které navázalo na tradici středočeské lobečské komunity Ferdinanda Knoblocha. Komunitní systém s využitím psychodramatu a psychogymnastiky byl určitým ostrovem svobody v tehdejším bolševickém Československu. 

Stanislav Kratochvíl umožnil stáž celé řadě psychologů, ovšem "na vlastním preparátu, na vlastní kůži", tedy jako pacientů. Kroměřížská komunita se věnovala především léčení neurotických poruch. Poznamenejme, že otevření oddělení pro pacienty předcházel intenzivní psychoterapeutický program, resp. trénink pro personál

Kratochvílova učebnice psychoterapie vycházela opakovaně, naposledy v roce 2017.