Pro koho je mentoring povinný?

Mentoring je zařazen jako standardní součást dalšího vzdělávání pro absolventy výcviků ukončených v roce 2024 a později.

Mentorského programu ČAP se může účastnit kandidátní nebo řádný člen ČAP.

Mentoring zahrnuje nejméně tříleté období počínající nejdříve při zahájení vlastní praxe a ukončené splněním podmínek. V tomto období je třeba absolvovat minimálně 300 hodin vlastní praxe a 60 hodin mentoringu buď na pracovišti či externě ve skupinové nebo individuální formě. Vlastní praxe a hodiny mentoringu jsou evidované v Indexu.

(Mentoring = 60 hodin mentoringu během 300 hodin vlastní klientské praxe v období 3 let)

Doložení mentoringu

Pro úspěšné ukončení účastník doloží mentorem potvrzené absolvování 60 hodin mentoringu a 300 hodin přímé práce s klienty. A to v čase, kdy má poprvé doložit splnění podmínek dalšího vzdělávání, tedy tři roky po získání řádného členství ČAP. V odůvodněných případech lze jednat o podmínkách prodloužení mentoringu. (Pozn.: pokud jste mentoring začali již jako kandidátní členové, dokazovat jeho splnění budete až po 3 letech řádného členství v ČAP.)

Doložení se provede nahráním dokumentů (souhlas mentora a index) do formuláře, do kterého se vyplňuje další (celoživotní) vzdělávání. Výzva k vyplnění tohoto formuláře přichází mailem vždy jednou ročně všem členům, kteří během předchozího kalendářního roku dovršili 3 roky řádného členství. (Např. pokud jste se stali řádným členem v 3/21, výzva k vyplnění formuláře vám přijde až začátkem roku 2025).

V případě, že mentor shledává překážky pro to aby frekventant mohl pracovat jako samostatný psychoterapeut nebo spolupráce s frekventantem neodpovídá domluveným podmínkám, má mentor právo od dohody o mentoringu odstoupit a potvrzení nevydat s tím, že mentorovanému poskytne zpětnou vazbu.

Zájemce o mentoring si mentora vyhledává sám, buď na pracovišti, v seznamu na stránkách ČAP nebo může oslovit zkušenějšího kolegu, který splňuje požadavky na mentora.

Koncepce mentoringu

Vnímáme potřebu podpořit čerstvé absolventy výcviků při jejich vstupu do praxe, zejména ty, kteří začínají pracovat samostatně ať už v rámci své soukromé praxe nebo v rámci pracovišť, kde nemají dostatečnou odbornou individuální podporu. Mentoring by těmto samostatně pracujícím poskytoval náhradu týmu a odborného vedení.

Zároveň představuje jistou formu kontroly potřebnou pro odpovědnou garanci ČAP. 

Chceme zdůraznit, že za optimální variantu považujeme to, že psychoterapeuti zahajují svou praxi v rámci zavedeného týmu a mají možnost spolupracovat se zkušenějšími kolegy, kteří jsou jim k dispozici radou i pomocí. Považujeme za součást dobré praxe to, že v počáteční fázi pracuje psychoterapeut v týmu a pod odbornou garancí, což mu usnadňuje sbírání zkušeností, reflexi vlastního profesního orientování a poskytuje jistou ochranu jemu i jeho klientům. Samostatnou praxi vnímáme jako velmi náročnou činnost vhodnou pro zkušené psychoterapeuty, kteří mají vytvořené profesní podpůrné vztahy a mají zkušenost s tím, jak v komplikovaných situacích ochránit své klienty i sebe.

Jsme si ale vědomi, že vysoká poptávka po terapií vede k tomu, že vzniká řada pracovišť, která potřebnou odbornou podporu začínajícím psychoterapeutům neposkytují.

Program mentoringu by měl napomoci řešení této situace, čerstvým absolventům výcviků poskytnout další možnost učení, podpořit je v hledání optimálního nastavení vlastní praxe a zvládání náročných situací, které praxe přináší.

Mentoring by měl účastníkům zprostředkovat témata vycházejí z kompetencí evropského psychoterapeuta.  Obsahově je mentoring zaměřen na dobrou praxi, na praktické, odborné i etické otázky výkonu psychoterapeutické praxe (lze se inspirovat rozpracováním témat do bloků v semináři Dobrá praxe, jak jej zpracovali Veronika Čermáková a Petr Odstrčil ZDE ) 

Práce v mentorské skupině je zaměřena na vlastní praxi, mentor se aktivně ptá tak, aby měl přehled o způsobu práce účastníka.

Frekvence a délka mentorských setkání by měla být nastavena tak, aby v průběhu tříletého mentorského období umožnila kontinuální sledování a podporu při práci účastníka mentoringu. Mentor by měl být k dispozici v případě náročných situací i mimo plánovaná setkání. Mentor akceptuje jistou míru zodpovědnosti za účastníky mentoringu.

Celý rozsah mentoringu by měl být absolvován u jednoho mentora. V odůvodněných případech lze jednat o podmínkách změny.

Mentorský program zaštiťuje ČAP, která vede evidenci mentoringu. Vede seznam účastníků mentoringu s uvedením jejich mentorů a seznam mentorů, kteří jsou ochotni přijmout nové účastníky.

Formy mentoringu

Mentoring na pracovišti

Preferovaná forma. Může probíhat individuální i skupinovou formou. Lze započítat adekvátní čas porad, intervizí, kazuistických seminářů apod., na kterých je přítomen mentorovaný i mentor.

Mentorská skupina

Pokud začínající terapeut pracuje na pracovišti, kde není kolega, který by mohl zastávat funkci mentora, má možnost se zapojit do mentorské skupiny.

Mentorskou skupinu, která vytváří prostor pro sdílení a funguje jako vzájemně podpůrná skupina a do jisté míry tak nahrazuje tým, považujeme za dobrou formu. Považujeme ale za důležité zohlednit poměr účasti a aktivní účasti a  započítávat hodiny, pouze prezentuje-li účastník vlastní práci.

Individuální mentoring

Individuální vedení mentorovaného.  

Mentoring zajišťovaný výcvikovým institutem

V případě, že institut poskytuje mentoring vlastním absolventům, je třeba odlišit mentoring od jiných forem vzdělávání (sebezkušenost, teorie, nácviky, výcviková supervize) a dbát na personální oddělení (nepokračovat se stejným lektorem, ve stejné skupině). Mentoring není součástí výcviku i v případě, že probíhá paralelně.

Kdo se může stát mentorem?

Mentorem může být psychoterapeut/ka s nejméně sedmiletou praxí po ukončení schváleného (IPVZ , ČPS) nebo certifikovaného (ČAP) výcviku, který vykonává praxi. Pro zahájení mentoringu je potřeba uzavřít dohodu o mentoringu a pro ukončení vydat potvrzení o absolvování s počtem hodin. Mentora není třeba dopředu individuálně schvalovat, pokud máte pochybnosti, obraťte se na sekretariát ČAP. Optimální mentor je zkušenější kolega na pracovišti.

Zde najdete ke stažení:

SOUHLAS MENTORA

INDEX PRO MENTORING

Často kladené otázky:

Jaký je rozdíl mezi mentoringem a supervizí?

Hranice mezi mentoringem a supervizí není ostrá, do jisté míry se obě formy podpory psychoterapeutů prolínají a některé

psychoterapeutické a supervizní přístupy tuto otázku neřeší. Typickým případem průniku obou forem bývá

výcviková supervize.

Nabízíme následující rozdělení:

Mentoring je určen začínajícím terapeutům, mentor je více v pozici zkušenějšího kolegy, profesionála, průvodce, učitele.

Reaguje na aktuální potřeby mentorovaných, ale zároveň si je vědom širších souvislostí, které začínající terapeuti nemusí

mít v zorném poli, aktivně se doptává, součástí mentoringu je i edukace. Mentor pomáhá mentorovaným při objevení

jejich silných stránek, potencionalit, hledání vlastního specifického terapeutického stylu. Zároveň je schopen je upozornit na případná slepá místa, potřebu doplnit si teoretické znalosti, zohlednit etické souvislosti, potřebu sebepéče

(terapeutické resilience). Pozice mentora je více aktivní, lektorská, kontrolující. Mentor by měl být v případě naléhavé

potřeby pro mentorované dostupný i mimo plánovaná setkání. Zakázka pro mentoring je chci se naučit ...

Zakázka od ČAP pro mentory je: pomoz začínajícím terapeutům v náročném období zahájení vlastní praxe a pomoz ošetřit situace, ve kterých by mohlo dojít k ohrožení jich samotných nebo jejich klientů. Mentoring je tedy trojstranný kontrakt mezi ČAP, mentorem a mentorovaným.

Supervize je kolegiální a partnerský vztah mezi kompetentními profesionály zaměřená na reflexi psychoterapeutické

práce a jejích kontextů. Supervizor reaguje na vyslovenou a vykontraktovanou zakázku / potřebu supervidovaného.

Součástí supervize může být i edukace v rámci kontraktu, může jí být i kontrola v rámci etické zodpovědnosti supervizora.

Supervize je tedy dvojstranný kontrakt mezi supervizorem a supervidovaným (pokud do toho nevstupuje jiná organizace, zaměstnavatel, který supervizi zadává a hradí).

Typické otázky pro mentoring jsou „Jak to mám dělat?“. To se týká organizace, kontraktování s klientem včetně financí,

porozumění potřebám klienta, cílů terapie, diagnostiky, spolupráce v síti pomáhajících profesionálů, poznání vlastních

limitů v kapacitě i kompetenci, etické a právní zodpovědnosti apod.

Typické otázky pro supervizi jsou „Co se to děje?“ Jak tomu mohu porozumět?, Na čem se zasekáváme?, ujasnění si v

jakém kontextu pracujeme, porozumění přenosům a protipřenosům, což někdy znamená i kousek práce na osobních

tématech.

Moje zkušenost (Milan Stiburek) z tříleté mentorské skupiny je, že účastníci nejprve přicházeli s tématy typu „Jak to mám dělat,“ a postupně přibývalo více supervizních témat, která jsme částečně zpracovávali a tam, kde byl větší přesah do osobních témat (například opakovaně se dostávám do složitých situací s určitým typem klientů) jsem je odkazoval do individuální supervize.

Zahájení mentoringu / odkdy lze mentoring započítávat

Největší smysl dává začít s mentoringem v době zahájení vlastní praxe. V tu dobu je nejužitečnější jak podpora mentora,

tak účast v podpůrné skupině lidí, kteří řeší podobné situace a sdílí témata, která jsou i pro mě aktuální.

Nyní je to nastaveno tak, že mentoring může zahájit kandidátní člen ČAP, ale budeme akceptovat i dřívější zahájení,

nejdříve však po zahájení psychoterapeutického výcviku.

Celý rozsah mentoringu by měl být absolvován do tří let po ukončení výcviku, tedy do doby, kdy člen ČAP dokládá

splnění požadavků kontinuálního vzdělávání. Výjimky je třeba individuálně projednat.

Co lze započítat jako mentoring

Mentoring je kontinuální proces spolupráce mentorovaného s mentorem, při kterém lze sledovat vývoj a specifické

potřeby mentorovaného. Proto je vyžadován mentoring v průběhu tří let. Nejlépe celý rozsah, ale minimálně polovinu

požadovaného rozsahu mentorovaný absolvuje u jednoho mentora. Mentoring reaguje na specifické potřeby

mentorovaného jak aktuální, tak v kontextu jeho profesního vývoje. Nelze tedy započítat kursy a jednorázové konzultace

(které ale je možné započítat do dalšího vzdělávání).

Mezi současnými absolventy výcviků jsou i ti, kteří neabsolvovali mentoring v popsané podobě, ale dlouhodobě působili

na pracovišti pod odborným vedením nebo absolvovali dlouhodobou kontinuální supervizi. Pokud toto doloží, bude to jako

splnění mentoringu uznáno.

Finanční a časová náročnost mentoringu

Mentoring se započítává do požadavků celoživotního vzdělávání. Do celkového počtu 150 hodin za tři roky lze tedy započítat 60 hodin mentoringu. Žádný další finanční ani časový nárok z mentoringu nevyplývá.

Honorář za mentoring

Je věcí dohody mezi mentorovaným a mentorem eventuálně pracovištěm, které mentoring poskytuje.

Jaké hodiny se započítávají

Požadujeme 60 hodin mentoringu. Aktivní účastí rozumíme zapojení se do skupiny a prezentaci vlastních témat tak, aby

mentor mohl mít přehled o práci mentorovaného. Neznamená to 60 hodin prezentace vlastních témat.

Specifické situace

V případě, že z nějakých specifických důvodů (přerušení praxe) nemůžete splnit požadavek mentoringu / dalšího

vzdělávání, je třeba se individuálně domluvit. Obraťte se na sekretariát ČAP.