Obracím se na vás jako člen výboru České asociace pro psychoterapii (ČAP), druhé největší odborné společnosti sdružující psychoterapeuty v ČR. V rámci ČAP jsem pověřen jednáním v resortu zdravotnictví ve výše uvedené záležitosti, kterou zde pro Vaši orientaci v tématu popíšu pokud možno co nejstručněji, přesto to zabere nějaký prostor. Děkuji za Vaši trpělivost a zájem.

Historická reflexe vývoje stávající situace v oblasti poskytování psychoterapie

Na rozdíl od ČPtS, která „pečuje“ o psychoterapii a psychoterapeuty v kontextu zdravotnictví, ČAP dlouhodobě usiluje o oficiální uznání psychoterapie jako samostatné odbornosti a svébytného oboru (v souladu pojetím psychoterapie deklarovaným na půdě EAS ve Štrasburské deklaraci psychoterapie). 

20181022 Vyjádření a žádost ČAP k MZČR.pdf

201809_MZ_Ukonceni certifikovaneho kurzu.pdf

Psychoterapie je jeden obor, jedna teoretická disciplína s mnoha vnitřními proudy či směry. Je to klinická vědní disciplína zkoumající psychické procesy člověka a jejich poruchy, zejména možnosti a způsoby jejich ovlivnění – tedy léčbu psychologickými prostředky.

V praxi jde o samostatný obor: diagnostické a léčebné postupy pro systematické a plánované léčení a prevenci psychicky, psychosociálně nebo psychosomaticky podmíněných poruch chování, chorobných stavů a narušených vývojových potřeb pomocí vědecky podložených, speciálním vzděláním osvojených psychoterapeutických metod (tedy léčbou – prostředky komunikační a vztahové povahy).

Cílem psychoterapie je především zeslabit nebo odstranit existující symptomy, vyléčit či zmírnit psychické chorobné stavy a utrpení, pomáhat v životních krizích, měnit narušené způsoby chování a postoje či podporovat osobní rozvoj a zdraví (s využitím definice Evropské asociace pro psychoterapii a základních českých odborných prací Kratochvíla, 2012 a Vymětala, 2004, 2010).

Současně je oborem interdisciplinárním, kvalifikovaně uplatňovaným v dalších oborech.

Formální praktické kompetence toho, kdo psychoterapeutické vzdělání uplatňuje v praxi, se musí řídit zákonnými úpravami v ČR a stupněm jeho kvalifikace v psychoterapii.

201804_Pole uplatneni psychoterapeuticke kvalifikace_material k vedecke schuzi 20180427.pdf

Věc: Snahy AKP ČR o zákonnou podporu oboru klinická psychologie, dětská klinická psychologie a psychoterapie

Asociace klinických psychologů ČR, z.s. ( dále AKP ČR) je profesním sdružením, které hájí zájmy klinických psychologů v ČR. Vytváří koncepce oboru klinický psycholog a dětský klinický psycholog a koncepci vzdělávání v psychoterapii. Dohlíží nad celoživotním vzděláváním, zabývá se etickými problémy souvisejícími s výkonem profese. Své členy AKP ČR zastupuje při jednáních s Ministerstvem zdravotnictví ČR, při jednáních se zdravotními pojišťovnami a dalšími institucemi, při výběrových řízeních, apod. 

AKP ČR dlouhodobě usiluje a hledá podporu pro následné zákonné úpravy:

1. Přechod oboru ze zákona č. 96/2004 Sb. do zákona č. 95/2004 Sb.

2. Ukotvení oboru psychoterapie v rámci zdravotnictví

Pro zmíněné kroky má AKP ČR tyto argumenty:

1. V rámci stávajícího zakotvení není obor klinické psychologie a dětské klinické psychologie v zákoně č. 96/2004 Sb. dostatečně ukotven a chráněn. Systémem vzdělávání a vykonáváním naší profese se náš obor zásadně vymykáostatním nelékařským povoláním obsaženým v zákoně. Při novelizacích zákona, poslední novela je platná od 1. 9. 2017, se opakovaně setkáváme s tím, že jsou měněny či vypouštěny zásadní atributy naší profese. Naši zástupci pak vždy znovu připomínkují a doplňují informace tak, aby byl zachován odborný rámec profese klinický psycholog (KP) a dětský klinický psycholog (DKP). Například v poslední novele zákona nebyly reflektovány připomínky AKP ČR ke změně systému celoživotního vzdělávání, což by mělo v budoucnu výrazný negativní dopad na kvalitu výkonu naší profese. Navíc se do zákona č. 96/2004 Sb. dostaly odbornosti, které nesplňují podmínky pro výkon zdravotnické profese a struktura jejich profese je zcela nekoncepční – i zde AKP ČR vyvíjela spolu s dalšími odbornými společnostmi argumentační úsilí, které nebylo v rámci Parlamentu ČR vyslyšeno.
   
   201802_akp_Čr_stanovisko_psychoterapie_únor_2018.doc
   

Vážení,

na základě Vaší objednávky ze dne 8. března 2017 podávám následující právní stanovisko ve

shora uvedené věci a současně prohlašuji, že nemám žádný osobní ani majetkový zájem na jeho obsahu. Následující právní stanovisko je podáno bez rozporů.

1. Úvodem

Slovo „terapie“ patří mezi poměrně „módní“ výrazy. Používáno někdy bývá v širším či jiném nežli konvenčně medicínském smyslu. Zmínit můžeme např. aromaterapii mimo zdravotní služby a úřední zařazení aromaterapeuta do veřejnoprávní Národní soustavy povolání pro účely trhu práce. Dále si poukažme na různé přírodně léčitelské terapie anebo duchovní léčbu mimo tzv. konvenční medicínu podle zdravotních služeb a zdravotnického práva. Připomenout si můžeme i možnou úzdravnou sílu modlitby, jakož i psychoterapeutický význam zpovědi nebo svátosti pomazání nemocných či služby osvobozování od zlého. V těchto či podobných případech se může jednat i o působení na duševní zdraví.

Naznačené příklady uvádíme proto, že sám pojem „psychoterapie“ bývá někdy v praxi používán obsahově nejasně nebo v různém významu a k rozličným účelům. Srov. například duchovní léčbu, včetně působení na duševní zdraví. Mnohdy se tento pojem vyznačuje různými technikami působení na duševní zdraví, popř. jen duševní pohodu, a může být založen na rozličných teoriích osobnosti, někdy i protichůdných. 

201704_telec_stanovisko_20170424.pdf

Prof. JUDr. Ivo Telec, CSc., Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

Abstrakt: Příspěvek představuje podrobný právní rozbor postavení psychoterapie a psychoterapeutů z hlediska platného českého práva. Pozornost je věnována různým druhům psychologických a podobných služeb na trhu. Obsažen je i přehled psychologických povolání v právním smyslu. Dílčí část je zaměřena na psychoterapeutický pohovor při klinických vyšetřeních ve zdravotních službách. Další část příspěvku je věnována podrobnému právnímu rozboru zdravotnické legální výhrady. Autor dospívá k právnímu závěru, že poskytování psychoterapie podléhá režimu zdravotních služeb podle zdravotnického práva. Další dílčí právní pohled je zaměřen na omezené používání profesního označení psychoterapeut podle českého zdravotnického práva, tzn. pouze u psychiatrů se vzděláním v psychoterapii nebo u jiných lékařů s tímto vzděláním či u klinických psychologů. Nedílnou součástí příspěvku je právní otázka jiných působení na duševní zdraví, nežli psychoterapeutických. Jedná se o veřejnoprávně volný prostor pro pastorální medicínu nebo přírodní léčitelství, popřípadě další podobné činnosti. Závěr práce spočívá v tom, že psychoterapie podle českého práva patří mezi zdravotní služby, které jsou vyhrazeny podle zdravotnického práva. Podstatná část psychoterapie je přitom hrazena z veřejného zdravotního pojištění.

Klíčová slova: psychoterapie – právo - zdravotní služby - psychologie

201804_Psychoterapie a právo (včetně dovětku) _ Zdravotnické právo a bioetika.pdf

Vážený pane ministře,

MZ ČR zastavilo správní řízení k žádosti o prodloužení akreditace s tím, že jsme po výzvě neodstranili nedostatky žádosti.

S tímto závěrem nemůžeme souhlasit především z věcných důvodů, zároveň jsme ale zaznamenali, že MZ ČR v posuzování naší žádosti nepostupovalo korektně, protože nikterak nereagovalo na naši argumentaci. Navíc v usnesení MZ ČR lze nalézt i pochybení (viz dále).

MZ ČR pod č.j. MZDR 29302/2016-2/ONP a MZDR 29302/2016-3/ONP ze dne 29.6.2016 (převzali jsme dne 22.7.2016) přerušilo na dobu 30 dnů řízení ve věci žádosti o prodloužení uvedené akreditace a vyzvalo nás jako žadatele k odstranění nedostatků žádosti a doložení dokladů.

V termínu (17.8.2016) jsme odpověděli a reagovali na oba vytčené nedostatky.

Naši argumentaci k druhému údajnému nedostatku naší žádosti MZ ČR nevzalo v úvahu vůbec a v usnesení o zastavení řízení se k ní nevztahuje.

Tento „nedostatek“ totiž odstranit nelze. Kurz slouží k získání zvláštní odborné způsobilosti, která odpovídá zaměření činnosti dvou zdravotnických povolání – klinického psychologa a lékaře se specializovanou způsobilostí. Tato způsobilost je pro oba obory totožná. Je třeba zdůraznit, že dlouhodobě fungující řešení, které je nyní označováno jako nedostatek kurzu, navrhlo v roce 2009 samo MZ ČR.

...201609_CPSrozklad20160926.pdf

odpověď MZ: 201611_CPSdopiszmz20161108.pdf

Vážené dámy a pánové,

členové Pracovní skupiny k zajištění dostupnosti psychoterapie, psychoterapeutických a psychosociálních intervencí

Byli jsme požádáni výborem České asociace pro psychoterapii o vyjádření k tématu, jestli je výkon psychoterapie vázán výhradně na zdravotnické prostředí, nebo jestli je uplatnění psychoterapie širší. Jako akademičtí pracovníci, kteří se tématem psychoterapie teoreticky, prakticky i výzkumně zabýváme, rádi poskytujeme naše dlouhodobě zastávané stanovisko. V následujícím textu využíváme článek Z. Vybírala (2012) na dané téma, který upravujeme pro potřeby tohoto vyjádření.

Psychoterapie jako obor je definována vysokoškolským vzděláním a psychoterapeutickým výcvikem, nikoliv místem, kde je vykonávána. (To znamená, že se o psychoterapii dá hovořit např. ve vysokoškolském psychologicko-poradenském centru, kam za psychoterapeuty docházejí studenti.)

• -  Takové pojetí vytváří v mezinárodním kontextu rámec pro renomované profesní organizace jako je Society for Psychotherapy Research či prestižní psychoterapeutické časopisy jako je Psychotherapy Research či Psychotherapy.

• -  Také Evropská asociace pro psychoterapii (EAP) od roku 1991 jednoznačně a transparentně prosazuje náhled na psychoterapii jako na nezávislé povolání, psychoterapie je podle EAP profese, resp. samostatná disciplína.

• -  Toto pojetí je konceptuálním rámcem námi sepsané učebnice psychoterapie (Vybíral, Roubal, 2010) užívané jako základní literatura pro přípravu na psychoterapeutické povolání ve zdravotnictví i mimo ně.

• -  Z tohoto pojetí také vycházíme při naší výzkumné práci v Centru pro výzkum psychoterapie při Katedře psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

  Psychoterapie je vykonávána v mnoha resortech. Jak ve zdravotnictví, tak v poradnách pro manželství a rodinné vztahy, v komunitách pro drogově závislé, ve věznicích, ve speciálním školství (DDÚ, VÚM), v poradnách pro uprchlíky, v krizových centrech pro děti a pro oběti domácího násilí; patří do práce psychoterapeuticky vzdělaných školních psychologů, provádí

se ve vysokoškolských poradnách, v mimozdravotnických zařízeních psychosociální rehabilitace pro psychiatrické pacienty a jinde. (Zde nejde o výčet všech zařízení a pracovišť.)

Psychoterapie má tradičně silné postavení a zakotvení v sociálně humanitní oblasti. Od vzniku Asociace manželských a rodinných poradců ČR byla psychoterapie podporována jako jedna
z forem pomoci jednotlivcům, párům a rodinám v síti poraden pro manželství a rodinu. Psychoterapie byla přímo podpořena jako činnost v těchto poradnách ze strany MPSV. Přestože existují určité rozdíly ve způsobu, jakým je psychoterapie v různých resortech aplikována, jedná se o rozdíly ve vnějším institucionálním prostředí a podmínkách, nikoli o rozdíly v samotné podstatě terapeutické práce (Řiháček, 2014). Odborník vzdělaný a vycvičený v psychoterapii může svou práci označovat jako psychoterapii. Na tom, že psychoterapie se provádí ve všech uvedených oblastech, se shodly a shodují řídící orgány EAP, jejímiž členy jsou profesní organizace zastřešující psychoterapeuty v ČR: Česká asociace pro psychoterapii a Česká psychoterapeutická společnost ČLS J.E.P.

Psychoterapie představuje vysoce kvalifikovanou službu lidem (nejenom nemocných, ale také lidem v osobních potížích, v konfliktních vztazích nebo motivovaných pro osobnostní růst a zrání). Bylo by v rozporu se svobodným právem občana svobodně si tuto službu vybrat, kdyby byla psychoterapie monopolizována jen jedním resortem. Pro vykonávání psychoterapie není nezbytné být zdravotnickým pracovníkem. Psychoterapie je činnost, kterou psychoterapeuticky vzdělaný odborník může vykonávat jak ve zdravotnictví, tak

v jiných oborech mimo zdravotnictví.

Zdroje:
Řiháček, T. (2014). Poradenství vs. psychoterapie? Psychoterapie, 8(1), 13-22.
Vybíral, Z. (2012). Je to jen příběh jedné psychoterapeutky? Psychoterapie, 6(1), 52-56. Vybíral Z. & Roubal J. (2010). Současná psychoterapie. Praha, Portál.

prof. PhDr. Zbyněk Vybíral, Ph.D. doc. Mgr. Tomáš Řiháček, Ph.D. doc. MUDr. Jan Roubal, Ph.D.